Báseň „Věčnost“, anglického spisovatele Williama Blakea popisuje radost a štěstí jako efemérní nepolapitelné prožitky okamžiku. Kdykoliv se je pokusíme jakkoliv uchopit, nebo podržet, rozplynou se. Existuje nějaký přírodní úkaz, který vzbuzuje v lidech radost? Může to být, když se na nebi ukáže první hvězda, když vysvitne zpoza mraků slunce, když se objeví duha, nebo když se po chladném období oteplí. V tomto návrhu se duha jako metafora prchavé radosti zjevuje nad kopcem v parku, miniatuře krajiny. Můžeme vyjít na kopec, abychom se pokusili duhy dotknout, ale ona vždy zmizí těsně před naší rukou...
Návrh: 2012